Osud Sira Arthura

Arthurovi praští kosti,
pes, obrovské velikosti,
pes jak tele Doyla nese,
až se Conan hrůzou třese.

Kampak neseš psisko drahé
moje tělo polonahé,
moje tělo zubožené,
pustíš pána, ovšem, že né.

Nesu já tě na slatiny,
neb mám na tě laskominy,
nesu já tě na blata,
tam tě čeká výplata.

Pročpak neseš psisko milé,
moje tělo sněhobílé,
proč ho neseš na blata,
ty bestie chlupatá.

Zanech řečí, jsi-li psiskem,
o půlnoci vláčen tryskem,
záhy se ti Conane,
vysvětlení dostane.

Nesu já tě, sire milý,
na své panství, do své vily,
těší se tam chasa,
na kousíček masa.

A že ste to vy, Conane,
hned to bude vykonané,
jen co minem blata,
otevřou se vrata.

Není vila, jako vila,
vila psíka Baskervilla,
tam si dneska, sire
uděláme pyrré.

Uděláme kaši,
pro tu chasu naší,
uděláme prejt,
muší to tak bejt.