Cikánký baron – opereta v Janáčkově divadle v Brně, 13. 1. 2009

Když venku mrzne, sněží, fouká a brzy se stmívá, je ten nevhodnější čas věnovat se kultuře v mnoha jejích podobách. Víc než kdy jindy lákají právě v zimě k návštěvám různá divadla. Ze Znojma jsme se vydali v úterý, 13. ledna 2009. do brněnského Janáčkova divadla na operetu Cikánský baron. Návštěva tohoto představení zorganizovalo znojemské pracoviště ve spolupráci s brněnskými kolegy. Samotné akci to bylo velmi ku prospěchu. Ze Znojma měli vstupenky celkem 4 klienti a k nim se přidala klientka z Brna. Při této návštěvě se nám právě zásluhou brněnské klientky, p. Přikrylové, podařilo prolomit jeden ze zaběhnutých zvyků v divadlech, a to, že vodící pes do divadla nesmí.

Jak to udělat, aby vodící pes mohl do divadla se svým nevidomým pánem?

Nejprve jsme se snažili dojednat doprovod vodícího psa oficiálně, při objednávání vstupenek. Paní v předprodeji byla velmi milá, slíbila, že zjistí, jak se dá tento náš požadavek řešit. Snahu nejspíš měla, ale nepodařilo se jí vyjednat nic. Při vyzvedávání vstupenek mi sdělila, že přítomnost vodícího psa zamítl bezpečnostní technik. Paní Přikrylová se ale své Sally vzdát nechtěla a sama se obrátila na kompetentní pracovníky přímo v divadle. A , světe , div se, najednou to šlo. A tak jsme zjistili, že: je pro klienta s vodícím psem vždy nutné objednávat místa do loží (tam jeho přítomnost bez námitek povolí i bezpečnostní technik). A pokud to jde, je lepší si dopředu domluvit v divadle člověka, který bude ochoten klienta s vodícím psem si vzít na starost – tj. doprovodí ho do lóže a bude se zdržovat poblíž v průběhu představení. Pro pracovníky TyfloCentra z toho vyplývá ještě jeden důležitý moment – klient v tomto případě nemá nárok na místo pro průvodce, průvodcem je mu jeho vodící pes. Pes ale nepřečte klientovi program, neseznámí ho s členěním hry. I to je nutno vzít v úvahu a v tomto směru se o daného klienta postarat s předstihem.

Sama za sebe si neodpustím malou poznámku. „Zvyk je železná košile.“ Ale jak všichni víme, železo rezaví a opotřebovává se a já mám velkou radost, že se nám jeden takový „železný“ zvyk podařilo prolomit a odhodit do minulosti.

Cikánský baron - děj

Cikánský baron je hra o 3 dějstvích. Mezi prvním a druhým dějstvím je klasická občerstvovací přestávka (25 minut), mezi druhým a třetím je přestávka vlastně jen naznačena a vyplní ji překrásná melodie valčíku (Na krásném modrém Dunaji). Třetí dějství je velmi krátké. Autorem hudby k operetě je Johann Strauss, autorem libreta je Ignatz Schnitzer. Děj se točí kolem dvou zamilovaných mladých párů – Sándora Bárinkaye a cikánské dívky Saffi a Arseny, která miluje syna své vychovatelky Ottokara. Sándor Bárinkay se vrací po amnestii Marie Terezie do temešvárského Banátu na panství po svém otci. Zámek se již ale rozpadl v ruiny a okupují ho cikáni. A Bárinkayovy pozemky okupuje zase bohatý chovatel vepřů Zsupan, který má krásnou dceru Arsenu. Zsupan by chtěl z majetkových důvodů oženit svou dceru Arsenu s Bárinkayem, ta ale miluje Ottokara. Bárinkay se zamiluje do cikánské dívky Saffi a cikáni si ho zvolí za svého barona. Bárinkay s pomocí cikánky Czipry najde poklad, ukrytý kdysi jeho otcem ve sklepení zámku. A do toho všeho přicházejí husaři včele s hrabětem Homonayem a verbují do války. Zároveň ale vyjde najevo, že Saffi není obyčejná cikánská dívka , ale dcera posledního sedmihradského paši Aliho, přítele Bárinkayova otce. Bárinkay se domnívá, že jí není hoden a rozhodne se přidat k vojsku. Naverbován je i Ottokar i bohatý chovatel prasat Zsupan. Ukáže se, že otcem Ottokara je královský mravnostní komisař Carnero, který opustil jeho matku, Mirabellu, když byla v očekávání. A válka všechno rozhodne. Bárinkay se i se svým cikánským plukem proslaví, získá šlechtický titul a konečně si může vzít Saffi za ženu. A Arsena se také dočká svého milovaného Ottokara. Lásce mladých lidí už nic nestojí v cestě.