Školení dobrovolníků ve Znojmě 12. 12. 2008

Hurá, máme "andílky"!

Na mnohých našich akcích potřebujeme pro naše klienty kvalifikovaný doprovod. A tak už od října začala naše spolupráce se SZŠ a VOŠ ve Znojmě. Vedení školy spolupráci se znojemským TyfloCentrem přivítalo. Mgr. Štěpánková, která má na škole na starosti praxi budoucích zdravotních sestřiček, pomohla s náborem děvčat. 14. 11. 2008 proběhla první schůzka s děvčaty. Děvčata dostala informační materiály a také jsem je seznámila se svými představami o jejich dobrovolnické práci.

Celodenní školení proběhlo 12. 12. 2008. V 9 hodin ráno začala první část školení – teorie. Celkem 8 budoucích dobrovolnic se sešlo v klubovně DPS na Dukelské ulici. Lenka Pláteníková s Jirkou Fenzem, kteří přijeli z Brna, seznámili děvčata s teoretickými základy práce s nevidomými. Po krátké občerstvovací přestávce se pokračovalo – tentokrát v praktických cvičeních – děvčata se hlavně učila chůzi s průvodcem po budově. Nevynechali jsme ani procházení dveřmi a chůzi po schodech. Následovaly 2 výukové filmy o světě nevidomých.

A pak jsme se vydali do ulic. Počasí nám zrovna moc nepřálo, ale náladu jsme si zkazit nenechali. Chůze s bílou holí po Obrokové ulici budila zaslouženou pozornost všech kolemjdoucích. Vyfotit si nás přišla i paní redaktorka ze Znojemského týdne. Udělala i krátký rozhovor s oběma školiteli a také s děvčaty.

Jako poslední na děvčata čekalo nakupování v obchodním domě Centos v centru města – s klapkami na očích a s průvodcem. Po celý den byli děvčatům k dispozici také 2 naši mladí klienti – Petra Šeneklová a Pepa Štula. Jejich pomoc byla velmi důležitá a jejich výdrž a trpělivost obrovská. Promrzlí, zmoklí, ale spokojení a s dobrým pocitem jsme se odebrali do Kavárny Anna na Divišově náměstí. Stihli jsme si objednat teplý čaj a někdo kávu, prohlédnout jídelní lístek v braillu a pak už začali přicházet naši znojemští klienti. Chtěli se s děvčaty seznámit a také byli připraveni odpovídat na jejich dotazy. Přišla p.Nováková, p.Matula a Pavel Pelán. Odpoledne plynulo v neformální diskuzi o problémech života se zrakovým postižením. Rozcházeli jsme se až kolem 18 hodiny.

Poděkování patří oběma lektorům - Lence a Jirkovi, našim klientům Pepovi a Petře a také, samozřejmě, vedení SZŠ a VOŠ ve Znojmě. Ti všichni měli rozhodující podíl na tom, že ve Znojmě konečně máme vlastní "andílky", připravené nám věnovat trochu ze svého volného času.

Ohlasy účastníků

Hanka

Nevěděla jsem do čeho jdu, když jsem se přihlásila jako pomocná dobrovolnice slabozrakých a nevidomých lidí.
Nevěděla jsem, co mě čeká.
Lenka nám pěkně přiblížila problematiku těchto lidí.
„Praxe“ ve městě byla přínosná a hlavně jsem trochu poznala „jejich svět,“ který je pro všechny lidi bez tohoto handicapu nepředstavitelný.
Posezení v kavárně bylo příjemné a obohacené o životní zážitky.
Vím, že se s těmito lidmi se den co den, měsíc co měsíc a rok co rok budu učit něčemu novému a vždy mě něčím překvapí.
Jsou to silné osobnosti a vědí, pro co žijí.

Verča

V pátek, 12. 12. 2008, proběhla první schůzka dobrovolníků TyfloCentra Znojmo. Jednalo se o poznání TyfloCentra jako samostatné organizace, seznámení s klienty a hlavně zaškolení dobrovolníků, co se týče kontaktu s nevidomými lidmi. Vyzkoušeli jsme si doprovod společně navzájem i s klienty v centru města, ale i v obchodním domě. Dále jsme dostali slepecké hole a klapky na oči a mohli si tak vyzkoušet, jak se takový nevidomý cítí. Byla to pro mne zajímavá zkušenost. Později jsme se přesunuly do nedaleké kavárny Anna, kde jsme se blíže seznámili s klienty. Kavárna Anna je zatím jedinou ve Znojmě, která má nápojový a jídelní lístek v Braillově písmu.

Do TyfloCentra jsem se přihlásila ze zvědavosti. Měla jsem velké obavy z prvního setkání s nevidomými lidmi, ale tato nervozita ze mne brzy opadla, myslím, že i díky personálu TyfloCentra a ostatním dobrovolníkům. Všichni byli moc milí a vstřícní. Ráda nabídnu pomoc lidem, kteří to potřebují a to máme v TyfloCentru všichni společné. Těším se na další akce.

Petra

Včera jsem byla v TyfloCentru na školení dobrovolníků. Školily se tam holky, které studují na zdravotnické škole. Bylo jich tam asi sedm. Nejdříve probíhala zaškolovací teorie, která trvala asi tři hodiny. Dále se holky učily chodit s průvodcem a také s bílou holí. Měly na očích klapky a zkoušeli si chůzi po budově i ve městě. Také se učili, jak se starat o nevidomého člověka. Jak ho mají vést a tak dále. Pak bylo takové sezení v kavárně, kde mají i jídelní lístek v Braillově písmu.

Bylo to takové seznamovací. Přišli tam i jiní lidé – klienti znojemské pobočky TyfloCentra. Myslím, že to pro mě bylo velice užitečné, protože jsem tam poznala moc zajímavých lidí. Tato praxe byla pro mě velice zajímavá a velice užitečná.