---

Divadelní představení Evžen Oněgin ve Znojmě, 30. 3. 2009

Klasika v zajímavém moderním provedení – tak by se dalo charakterizovat divadelní představení Evžen Oněgin, které jsme s našimi klienty navštívili 30.3.2009 ve Znojmě. S tímto představením k nám přijelo Divadlo Petra Bezruče z Ostravy a vyprodalo sedadla v Městském divadle do posledního.. Zájem o Oněgina projevili především klienti střední a starší generace, které ruská klasika provázela po celou dobu jejich školní docházky i studií.

Dílo Evžen Oněgin od Alexandra Serrgejeviče Puškina znají milovníci literatury, opery i činohry na celém světě. Znuděný petrohradský dandy, Evžen Oněgin, přijíždí na venkovské sídlo, které zdědil po svém strýci. Poznává se zde s rodinou Lariných. Olga Larina je zamilovaná do Vladimíra Lenského, který je přítelem Oněgina. A její sestra Taťjána vzplane hlubokou a čistou láskou k Oněginovi. Oněgin její lásku neopětuje. Na oslavě jmenin Olgy dojde mezi Oněginem a Lenským ke konfliktu, který skončí soubojem. Oněgin v souboji zastřelí Lenského. Poté odchází do světa. Obě sestry, Olga i Taťjána, se zanedlouho provdají a žijí svými životy. Taťjána je provdána za knížete Gremina do Moskvy. A právě zde se s ní po svém návratu setkává Oněgin. Není to již ale ta mladá venkovská dívka, ale vážená a významná kněžna Gremina. Oněgin pochopí svou chybu z mládí a vyzná se Taťjáně ze svých citů, ta jej však odmítá s odůvodněním, že nechce zradit a podvést svého manžela.

Herecké obsazení: Tomáš Dastlík, Lukáš Melník, Tereza Vilišová,Sylvie Krupanská, Kateřina Krejčí, Jan Vlas, Tomáš Krejčí, Přemysl Bureš.

Režie: Jan Mikulášek

Neobvyklým rysem představení bylo, že proběhlo bez přestávky. Naši klienti byli na tento fakt upozorněni již dopředu, takže jim to nezpůsobilo žádné potíže. Bylo vidět, že neobvyklá režie Oněgina naše klienty opravdu zaujala. Ještě dlouho po skončení představení jsme stáli v hloučku před divadlem a srovnávali jsme různá provedení tohoto známého románu s právě zhlédnutým dílem ostravského souboru. Představení se našim klientům líbilo. Velmi oceňovali jednoduchou a přitom barevně výraznou dekoraci na pódiu a také kostýmy ve stejném duchu. Bílá dekorace na pódiu byla velmi výrazně a dobře nasvícená, takže klienti se zbytky zraku mohli přece jen své sluchové vjemy doplnit i zrakovými. Klienti považují za pozitivní i to, že měli možnost obdržet program ve zvětšeném černotisku již dlouho před představením a získat tak v klidu a s dostatečným předstihem potřebné informace. Navíc se nám, i při úplně vyprodaném divadle, podařilo zajistit vstupenky s velkým předstihem a splnit tak specifické požadavky našich klientů – někdo chtěl sedět v první řadě, někdo na balkóně, někdo zase na kraji řady. I toto je ze strany klientů vnímáno velmi pozitivně.

Snad nejznámějším z celého Oněgina se postupem času stal dopis, který mu Taťjána ve své zamilovanosti napsala a který on v bláhové namyšlenosti a nestálosti odmítl:

Píšu vám, a už jen to samo
je víc, než do slov mohu dát,
a jako vám i mně je známo,
že smíte mnou teď pohrdat.
A přece – snad mi bude přáno,
Že spíše s vroucím soucitem
se k mému žalu skloníte.
Nikdy bych nebyla tak smělá
a nemusel by se můj cit
před vaším soudem hanbou rdít,
kdybych tu naději jen měla,
že byste se snad na pár chvil
jen občas u nás zastavil,
že slyšela bych vaše slova
a mohla bych pak nocí dnem
přemýšlet o tom jediném
a čekat, kdy vás potkám znova.
Venkovská prostá společnost
vás ale prý moc nezabaví,
a my, i když nás těší host,
jsme ovšem málo zajímaví.
Proč jenom navštívil jste nás?
Vás neznat, neznám utrpení.
V zapadlé vsi by běžel čas
(nic mocnějšího nad něj není),
mé sny by jednou v popel změnil.
Hlas touhy by v mém srdci ztich
a nerval duši nezkušenou.
Pak stala bych se věrnou ženou
a ctnostnou matkou byla bych.
Ne, nechci s jiným život spojit,
Na něho city vyplýtvat!
V úradku nebes přece stojí,
že z vyšší vůle mám být tvá.
Já celý život v sobě nesla
jistotu tohoto setkání!
Teď vím, že Bůh mi toho seslal,
kdo do smrti mě ochrání …
O tobě dávno sny mé byly,
tvůj zrak v nich zářil líbezně,
tvůj zrak mé nitro rozezněl,
byls neznámý a přece už milý…
To nebyl sen, ten nežije!
Jen vešel jsi, byl se mnou amen.
Já, napůl mdloby, napůl plamen,
si v duch řekla: Tady je!
Což nepřišel jsi tichým hlasem
mnohokrát dřív mě oslovit,
když ubožákům pomohla jsem
nebo když modlitbami zase
jsem duši chtěla vrátit klid?
A právě v takovéhle chvíli
nebyls to ty, můj tolik milý,
kdo zjevil se mi v noční tmě,
kdo sklonil se mi nad pelestí,
kdo šeptal slova lásky, štěstí
a vdechl naději i mně?
Jsi anděl strážný, věrný přítel,
anebo zrádný pokušitel?
Tak učiň přítrž pochybám.
Třeba se duše marně vzpíná,
bláhově hýčká planý klam!
A vůle osudu je jiná…
Ne, co se stalo, jen ať je!
Osud ti svěřím, tvou se stanu.

Fotogalerie

Divadelní představení Evžen Oněgin ve Znojmě, 30. 3. 2009

Zpět na stránky regionálního pracoviště ve Znojmě