---

Beseda o Petrohradu, 27. 1. 2009

aneb povídání Jany Puchegger Chadalíkové o tom, kterak odjela do Leningradu, aby se o šest let později mohla vrátit z Petrohradu.

Životní zkušenosti a postřehy Jany Puchegger Chadalíkové z šestiletého pobytu v Rusku se staly námětem besedy, která se uskutečnila na půdě břeclavského TyfloCentra dne 27. ledna 2009.

Během šesti let člověk nahromadí spoustu vzpomínek, ale také kupu hmotných artefaktů; účastníci besedy z řad nevidomých a slabozrakých lidí se tak mohli detailně seznámit jak s tradičním ruským samovarem, s lidovými šátky či se šperky, tak i s moderními plastovými hračkami nebo s různými potřebami pro domácnost. Každého, kdo neměl dosud možnost se s dřívějšími produkty ruského průmyslu setkat, překvapí jejich velikost a nepřiměřeně vysoká hmotnost. Na materiálu se tehdy nešetřilo. Z našich ukázkových předmětů byl nejtěžší samovar, který kdysi dávno vyrobili z dvoumilimetrového plechu. Vydrží věky, stejně jako dvacet let starý a dodnes funkční fén z Leningradu, který sebou Jana také přivezla.

Na své si přišly i chuťové buňky účastníků besedy. Jana pro nás totiž vlastnoručně připravila pravé ruské pirožky. Recept není složitý, a tak je možné, že se pirožky zabydlí i v kuchyni našich klientů.

Pro řadu účastníků naší besedy není Rusko zemí zcela neznámou. A není divu, Rusko bylo před rokem 1989 častým a snadno dosažitelným cílem cestovních kanceláří či podnikových zájezdů. Za pár dnů pobytu v cizí zemi toho ovšem člověk o každodenním životě tamních lidí moc nezjistí, proto pro nás byly zkušenosti Jany nové a objevné. Dozvěděli jsme se třeba o tom, jak těžké bývalo v Petrohradě sehnat vánoční stromek, pokud se člověk rozhodl slavit vánoce 24. prosince. Ty ruské vánoce totiž podle starého juliánského kalendáře začínají až 7. ledna a důsledkem je, že „jolky“ koncem prosince ještě nejsou v prodeji.

Málokdo z poválečné generace má u nás zkušenost s potravinovými lístky. V Rusku 90. let 20. století však byly potravinové lístky běžnou realitou každodenního života. Když se Jana v roce 1993, tehdy již s pětiletou dcerou, vrátila z Ruska natrvalo domů, právě zkušenost její dcery s potravinovými lístky byla příčinou zajímavého nedorozumění ve školce. Děti si hrály na obchod a nemohly pochopit, proč po nich ta nová spolužačka v roli prodavačky kromě peněz za zboží žádá ještě „talony“ a říká, že bez talonů jim nic nemůže prodat.

Podobných příhod zaznělo během besedy hned několik. Pokud vás její průběh zaujal, zapojte se a přijďte si některou z našich besed nebo přednášek poslechnout na vlastí uši.

Fotogalerie

Beseda o Petrohradu v Břeclavi, 27. 1. 2009

Zpět na stránky regionálního pracoviště v Břeclavi