Polsko – země mnoha zajímavostí aneb jak sůl putovala do Polska – 8. 12. 2009

Druhou besedou v rámci Cyklu cestovatelských besed „Máme k sobě blízko a přece se tak málo známe“ byla 8. 12. 2009 beseda o Polsku.

Na přípravě besedy se podíleli: Mgr. Jana Puchegger Chadalíková a Eva Indrová, pracovnice TyfloCentra ve Znojmě, Winfried Puchegger a Hanka Benešová, dobrovolníci TyflCentra ve Znojmě.

Na programu besedy bylo:

Malý znalostní kvíz o Polsku

Aby se kvíz neopakoval nejen svou náplní, ale ani formou, připravili jsme ho tentokrát jinak než minule. Všichni klienti dostali rozstříhané lístečky se jmény významných polských osobností. V obálce pak všichni obdrželi ještě další lístečky se slovy, která nějak specifikovala činnost jednotlivých osobností. A úkolem bylo přiřadit ke každému jménu další 2 lístečky tak, aby vznikla trojice slov, která k sobě logicky patří.Pro slabozraké účastníky byly připraveny lístečky ve zvětšeném černotisku, pro nevidomé v braillu. Kvíz byl napínavý do poslední chvíle. Vítězkou se nakonec, po sečtení všech bodů za správně sestavené trojice, stala paní Vlasta Obrátilová. Těsně za ní skončila paní Bohunka Smrčková. Obě dámy se přátelsky rozdělily o kilo soli z Mrtvého moře, které bylo tentokrát cenou pro vítěze.

Preclíčky

Opravdovým požitkem a pochutnáníčkem byly Eviny krakovské preclíčky. Nebylo až tak těžké zjistit si jejich formu (k tomu nám posloužila fotografie přímo z Krakova), ale složení těsta. Těsto na krakovské preclíčky je v Krakově v rodinách pekařů této pochoutky předáváno z generace na generaci a střeží se jako rodinné tajemství. Ale tajemství – netajemství, Eva je zdatná a šikovná kuchařka a dokázala si poradit. Uvařila – upekla celý velký talíř preclíčků a v průběhu besedy se po něm jen zaprášilo. A že Eva není z tradiční krakovské pekařské rodiny, mohla dát svůj recept přítomným k dispozici. Zájem byl totiž velký.

Povídání

S preclíčkem v ruce se pak přítomným hezky poslouchalo povídání o Polsku. Nechyběly přehledné informace o administrativním členění Polska, o velkých městech, počtu obyvatel. Velký zájem je vždycky hlavně o vlastní zážitky a dojmy z cest. A tak se mluvilo především o solných dolech ve Věličce (a o tom, jak vlastně sůl do Polska kdysi dávno doputovala s princeznou Kingou), o poutním místě Kalwaria Zabrzedowsky, kterému se někdy říká polský Jeruzalém a hlavně pak o pamětihodnostech historického města Krakova. Nevynechali jsme vrch Wawel s hradem a Wawelskou katedrálou, nejznámější krakovské kostely – např. Chrám sv. Petra a Pavla, kostel sv. Ondřeje, Mariánský kostel na Hlavním náměstí (Rynek Glowny). Povídali jsme si o hejnalovi, který každé poledne troubí na trubku z věže Mariánského kostela melodii, zvanou hejnalica. Krátce jsme se při našem povídání zastavili u Sukienice (historická tržnice) na Hlavním náměstí a zmínili jsme i Baštu Barbakan, kterou turista v Krakově většinou nemine bez povšimnutí. Mluvilo se i o věhlasné Krakovské univerzitě s orlojem na univerzitním nádvoří.

Předměty k haptické prohlídce

Tentokrát byly během besedy k prohlédnutí:

fotografie (pro slabozraké)
keramické nádobí z Polska
dřevěná vyřezávaná opěrná hůl – ukázka lidové tvořivosti
polské drobné mince
sůl z Věličky
solná lampa
papírový sáček z Věličky s reliéfním zdobením
obrázek Mariánského kostela (pro slabozraké)

Hudební ukázky

Náš dobrovolník Winfried Puchegger, který má na starosti hudební ukázky k besedám, si tentokrát připravil několik různých ukázek z děl Frédérica Chopina.