---

Tělo – divadelní hra autorky Eve Ensler, Znojmo 27. 4. 2009

„Moje tělo bude moje až zhubnu. Budu jíst malé porce a malé kousky. Zavrhnu zmrzlinu. Budu se čistit zelenými šťávami. Čokoláda je jed a těstoviny trest. Už nikdy nechci být plná. Chci mít hlad. Chci umět hladovět. Prosím! … Chleba je satan. Přestala jsem jíst chleba … je to , jako bych přestala jíst vůbec. Jím suchary, ty mají nejblíž k chlebu. Jedna přítelkyně mi tuhle řekla: „Eve, tvoje břicho nemá nic společného s dietou.“ „Cože?“ „Je to životní změnou, co potřebuješ, je testosteron,“ řekla. No, už si představuji, co se ze mne stane, až mi úplně zakážou chleba a narvou mne testosteronem. …ASI MASOVÝ VRAH…“

Těmito slovy začíná hra Tělo. Divadelní hra, která se trefuje do snahy dnešních žen o dokonalost postavy, o to, aby byly co nejštíhlejší. Autorka si pro zpracování tohoto tématu zvolila metodu publicistického divadla. Základní linií této inscenace je obraz našeho těla jako symbolu obrazu nás samých. Vlastně jakási snaha dnešních žen dosáhnout podoby mediálního obrazu podle reklamních odborníků z lifestylových časopisů a modelingových agentur.

Proč jsme do našeho programu zařadili pro klienty TyfloCentra právě tuto divadelní hru?

Mysleli jsme si (a klientky nám v rozhovorech po představení potvrdily), že právě zpracování metodou publicistického divadla bude vhodné pro lidi se zrakovým postižením. Publicistické divadlo spočívá v tom, že na se scéně používá minimum kostýmů a celá hra je postavena na slovech, na mluvené řeči. Je to vlastně , zjednodušeně řečeno, takové povídání si několika herců na scéně. V případě Těla se jednalo o 3 herečky – Jitku Asterovou, Dášu Bláhovou a Míšu Sajlerovou, které bez přestávky strávily na scéně 90 minut a věnovaly se tématu lidského těla a jeho dokonalosti či nedokonalosti v mnoha rovinách. Rekvizitami byly, pokud si dobře vzpomínám, celkem 3 různé klobouky, 2 plédy a 1 indické sárí. Herečky seděly na scéně v jakési imitaci posilovny a svá místa měnily vždy za výrazného doprovodu hudby. To vše našim klientkám velmi vyhovovalo – dobře rozuměly tomu, co na scéně probíhá a zrakové vjemy jim opravdu v případě této hry nechyběly. Vzhledem k výrazné hudbě při výměnách hereček mohly naše klientky také dobře sledovat, kde se která z postav právě nachází. Vlastně jsme si tímto ověřili, že publicistická forma zpracování divadla je velmi vhodná pro osoby se zrakovým postižení. Jejich zrakový handicap v tomto případě nijak nebrání plnohodnotnému vnímání celé hry.

Během večera se na jevišti jakoby vystřídaly ženy z Ameriky, Itálie, Indie, Afriky, Afgánistánu, Brazílie, ženy v domácnosti i výkonné manažerky, ženy mladé, staré, opuštěné=, milující i milované, relativně spokojené i zoufale nešťastné. Všechny ale spojovalo jediné – příběh jejich těla, spokojenost či nespokojenost se svým tělem, snaha dosáhnout toho, co jim dnešní módní časopisy předkládají jako ženský ideál krásy – míry 90 – 60 – 90. A v celé té honbě za krásou těla se dnes tak trochu zapomíná na to, co je neopakovatelné a nedá se změřit, přeoperovat ani nafouknout botulotoxinem – na krásu lidské duše. A zapomíná se na to, že krásná a dobrá duše nutně propůjčí zpětně i krásu našemu tělu, i když možná ne přesně podle fotografií z časopisu Cosmopolitan.

S představením Tělo přijelo do Znojma Intimní divadlo Bláhové Dáši, které má svoji domovskou scénu v Praze v komorním prostředí Café teatru Černá labuť. Hra Tělo patří mezi 3 hry, které na sebe volně navazují – Monology vagíny, Tělo a Mrchy. Pro Intimní divadlo Bláhové Dáši je typické, že: „Intimní divadlo hledá intimní témata.“ Všechna představení v Intimním divadle Bláhové Dáši režíruje Irena Žantovská. Tato mladá režisérka má na svém kontě již 48 divadelních režií a také nemalé úspěchy za režii. Např. v roce 2006 obdržela cenu Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2006 za film Mistr Jan Hus – scénické oratorium. V roce 2003 byla nominována na cenu Alfréda Radoka za Monology vagíny.

Fotogalerie

Divadelní představení Tělo ve Znojmě, 27 .4. 2009

Zpět na stránky regionálního pracoviště ve Znojmě