---

Kurz první pomoci – 4. lekce, 27. 2. 2009

Teoretická část

V pátek, 27. 2. 2009, jsme se v rámci 4. lekce první pomoci věnovali ošetřování zlomenin. Klienti se v teoretické části seznámili s příčinami zlomenin a také s tím, jak zlomenina zraněného člověka přímo i nepřímo ohrožuje. Neoddělitelnou součástí ošetřování zlomenin, především zlomenin dlouhých kostí, jsou protišoková opatření. Všechna jsme si je vyjmenovali – teplo, ticho, tekutiny, tišení bolesti, transport. Hodně času jsme věnovali tomu, abychom si protišoková opatření správně vysvětlili. Pod jednotlivými názvy protišokových opatření se skrývají mnohé činnosti, které je nutné v rámci pp udělat a jiné, které se, naopak, dělat v žádném případě nesmějí. Dále jsme se věnovali první pomoci při samotné zlomenině, především pak fixaci zraněné končetiny. Vysvětlili jsme si také, s přihlédnutím ke zrakovému deficitu našich klientů, jak je možné zlomeninu poznat zcela bezpečně a kdy ji můžeme, ba skoro musíme, předpokládat podle nepřímých známek. Nevynechali jsme ani Crash syndrom a jeho ošetření, úrazy spojené s amputací a poranění spodiny lebeční. Věnovali jsme se tomu, jak znehybnit zlomeninu pomocí standardního zdravotnického materiálu a jak si poradit v případě, kdy musíme improvizovat.

Praktická část a docvičování

Tyto dvě části se nám spojily prakticky dohromady, protože všichni přítomní klienti (bez Mirky), projevili tentokrát zájem zůstat až do 13 hod a věnovat se praktickému nácviku. Vyzkoušeli jsme si tedy znehybnění zlomeniny pomocí improvizovaných prostředků – např. deka, stočená do ruličky. Hodně času klienti věnovali nácviku práce se šátkem – malý a velký závěs zlomené horní končetiny. A zabrat dostali úplně všichni při práci s obinadly. Klienti se naučili sbíhavý a rozbíhavý obvaz kolene. Všichni se také vzorně a ochotně podíleli na motání cvičných obvazů, aby mohly být tyto opět používány. Kdo měl chuť a potřebu, mohl si připomenout a zopakovat umělé dýchání, práci s kojencem a také polohování – protišoková poloha, autotransfúzní a také jsme přidali novou polohu – při zlomenině pánevní kosti. Na závěr si Radim vyzkoušel klasový obvaz, který bude na programu příště. Je obdivuhodné, že napodruhé Radim klasový obvaz zvládl tak, že by se za něj nemusela stydět ani zdravotní sestra v nemocnici. Musím po pravdě napsat, že jsem se ve své praxi ještě nesetkala nikdy s člověkem, který by si s klasovým obvazem tak rychle poradil, jak se to povedlo Radimovi!

Zpět na Kurz 21. 1. až 23. 3. 2009