---

Kronika ze dne 20.7.2004

Dnešní ráno bylo vcelku obvyklé. Verča nám udělala důkladnou rozcvičku a po snídani a po čtení jsme se po kolejích sesedli a vymýšleli pokřiky. Naše koleje se jmenují Zmuchlofrk Leskolusk, Mlokovak a Prachošňup. V každé koleji je i někdo z německé družinky, takže jsou naše pokřiky z části české a z části německé.

Už od rána bylo děsné vedro. Před obědem jsme měli besedu s policisty, ukazovali nám pouta, různé zbraně a taky neprůstřelnou vestu.

Za neklid jsem si vybrala tandem a jely jsme se sluníčkem do Bitýšky. Odpoledne nebyla etapovka, zato jsme šli k vodě a bylo to úplně parádní. Dobrovolně jsem se nechala Martinem hodit do vody, protože jsem nemohla najít odvahu k tomu, abych tam sama vlezla. Skoro celou dobu jsem zlobila Zdeňka, aspoň deset minut mi trvalo, než jsem ho shodila do vody. Chudák! Do tábora jsme někteří jeli na loďkách, což bylo úplně skvělé.

Před večeří jsme ještě doskládávali pokřiky a já jsem si tu německou část musela přepsat, protože jsem nebyla schopna si ji zapamatovat. Po večeři jsme měli ještě jedno čtení a pak už jen večerku.

Napsala Jana Smékalová.

Zpět na letní rehabilitační tábory pro nevidomé děti v roce 2004