---

Kronika ze dne 21.7.2006

Ráno, když každý splnil své povinnosti až do bodu snídaně, shromáždili se všichni budoucí tazači a tazačky (ptáči a ptačky?) před jídelnou, kde se většina naskládala do aut. Já jsem jel s Marťou jeho mikrobusem. Když jsme dorazili až na Českou, začalo jít opravdu do tuhého. Na začátku jsem se neptal já lidí, ale lidi mě, ale to se časem podalo. Nejprve jsem se dostal šalinou na Hlavák a vyhledal takovou tu místnost, kde sedí za stolem lidi a typickým úřednickým způsobem vám říkají a i tisknou vámi hledané informace. Když jsem zjistil, co jsem potřeboval, nechal jsem se nasměrovat do podchodu a následně do Tesca. Koupil jsem jablečnou přesnídávku a sobě dvoje brambůrky. Pak jsem měl zavolat do tepláren a zjistit aktuální cenu kubíku plynu. Ještě na Hlavním nádraží jsem přesvědčil nějakého pána, aby mi pomohl najít teplárny v telefonním seznamu. STránky s tímto slovem byly vytrhané, takže jsme to zkusili v telefonní budce v Tescu. Zeptal jsem se nějakého pána a on mi říkal, že moc nevidí, a zeptal se Katky Uličné, jestli by mi to nepřečetla. To taky neprošlo, tak jsem se zeptal další paní a ta říkala, že si zapomněla brýle. Nakonec jsem se číslo dozvěděl, ale proklatý automat mi nedovolil zavolat. Sežral prachy a odmítal se dál o čemkoli bavit. Pak jsem se nechal poslat do drogerie koupit pevný podpalovač značky Hexa. Ten neměli, takže jsem pokračoval dále na Zelný trh do hračkářství koupit vodní jojo. Tam ho neměli, tak jsem šel do Sparkisu. Tam ho taky neměli, tak jsem si koupil aspoň autíčko. Pak jsem měl jít ještě někam, ale už bylo málo času, a tak jsme šli na šalinu a jeli do restaurace Severka. Tam jsme se do sytosti najedli a pomalým tempem došli a dojeli na přístaviště, kde nás čekala loď (parník). Potom se jelo a šlo do tábora a my, co jsme šli pěšky, jsme se ještě smočili u splavu. v táboře se většina sesedla u skladu a zpívalo se. Potom byla večerka a spánek.

Napsal Vojta Polášek

Zpět na letní rehabilitační tábor pro nevidomé děti v roce 2006