---

Kroniky ze dne 23.7.2004

1. kronika - Eva Blažková

Ráno nás probudila sova. Po rozcvičce byla snídaně.

Protože byla ptačka, tak jsme si sbalili věci. O půl desáté nás Martin odvezl do Tišnova. Dostala jsem pět úkolů. Měla jsem koupit kupón, párátka, pruhované ponožky, pohlednici Tišnova, a zjistit, komu je zasvěcen kostel v Tišnově. Protože jsem měla ještě čas, tak jsem dostala ještě jeden úkol - zavolat Hančiné babičce a pozdravovat ji. Nakonec jsem ho nesplnila.

Po výborném obědě jsme se vrátili do tábora a čekali jsme až přijedou ostatní. Potom byla večeře, zpívání a potom konečně spánek.

Napsala Eva Blažková.

2. kronika - Andrea Klozová

Ráno, i když dnes byla ptačka, jsme vstávali normálně, tedy o půl osmé. Moje družinka - velké holky - jela do Brna, do Brna jel s námi také Dustyn, kluci a střední holky.

Krátce po deváté jsme nasedli do auta a Martin nás odvezl do Veverské Bitýšky. Okolo půl desáté nám jel autobus do Brna. Na ptačku jsem šla s Dustynem, pro kterého je ptačka v Rakousku moc snadná, protože trochu něco vidí. No, a "anděla strážného" nám dělal Radan.

Pak jsme dojeli tramvají na Českou, kde mi Radan řekl co mám za úkoly, měla jsem: Dojít na vlakové nádraží a zjistit vlak do Českého Těšína (v sobotu od 11 hodin až do šesti večer). Potom jsem měla koupit vložky do bot desítky, tuhy do pentylky (tvrdé 0 pětky), a na konec jít do kadeřnictví (Střihoruký Edvard je to nějaké nejlepší kadeřnictví v Brně) a zjistit kolik by stálo, kdybych si nechala ostříhat vlasy a dát je na paruku (tento úkol jsem měla od Marušky). Dustyn měl za úkol si vyměnit eura za koruny, a pak měl zjistit, kolik by stála jízdenka z Brna do Templina. No, a pak si chtěl koupit autíčko. Takže když nám Radan řekl, znění mých úkolů a místo a čas, kde se sejdem, tak jsme vyrazili, nejprve jsme šli na nádraží, kde mi vytiskli vlaky do Českého Těšína, ovšem s Dustynovým úkolem to bylo trochu těžší. Nejprve jsme se chtěli zeptat na normálních informacích, kde nás poslali k mezinárodní kase, kde Templin vůbec v počítači nenašli.

Pak si Dustyn vyměnil peníze. A šli jsme schánět nějakou hračkárnu. Nejprve jsme byli někde, kde to nebylo nic moc. Pak jsem koupila tuhy do pentylky, no, a to jsme vlastně byli v obchoďáku a já jsem nevěděla jak se řekne německy výtah tak jsme potom nějak k tomu výtahu došli. Potom jsme ještě byli v kadeřnictví, kde mi řekli že paruky nevedou, nakonec jsme s Dustynem sehnali i to auto (Policii Anglia). Pak jsme se setkali s Radanem a jeli na přístaviště.

V restauraci si dali oběd, a pak parníkem do Bitýšky. V Bitýšce Radek bral některá děcka do tábora, takže s ním jel i Dustyn a já s Radanem jsme šli pěšky a stavili jsme se u splavu. Po večeři byl nástup a měla jsem hlídku. Nakonec následoval spánek.

Napsala Andrea Klozová.

3. kronika - Eva Kadlecová

Ráno nás vzbudili obvyklým budíčkem. Oblékli jsme se a šli jsme na snídani. Pak jsme jeli na ptačku. Já jsem jela s Anetou do Brna. Dostali jsme každá tři úkoly. Za hodinu jsme to všechno splnily. Dostaly jsme ještě jeden speciální úkol.

Po ptačce jsme šly do restaurace a sami jsme si koupily oběd. Po restauraci jsme šly na tramvaj. Jely jsme jen chviličku. Do Veverské Bitýšky jsme se dostali parníkem. Do tábora jsme byli odvezeni autem.

Byla jsem moc unavená. Na večeřeli jsme se a šlo se zpívat. Já na zpívání nebyla, protože jsem byla moc unavená. Šla jsem na večerku. Po večerce nám vedoucí četli z knížky a pak jsme šly spát.

Napsala Eva Kadlecová.

Zpět na letní rehabilitační tábory pro nevidomé děti v roce 2004