Taneční pro zrakově postižené - jaro 2006

První ročník tanečních podvečerů proběhl na jaře roku 2006. Taneční podvečery navštěvovalo celkem 11 těžce zrakově postižených zájemců a 16 asistentů, kteří jim byli k ruce pro individuální nácvik kroků a tanečních figur. Tanečních podvečerů bylo celkem 11 a zájemci se během nich naučili základy standardních - waltz, mazurka, tango, quickstep, valčík, polka, blues - a latinskoamerických - čača, jive, rumba - tanců. Součástí každé lekce byla i vtipně pojatá společenská vsuvka, ve které většinou asistenti – dobrovolníci seznámili účastníky s tím, jak se správně chovat při různých společenských událostech (návštěva divadla, restaurace, návštěva přátel apod.). Každá lekce trvala dvě hodiny a její hlavní náplň tvořil pokaždé nový tanec a velkou část i opakování tanců z minulých hodin.

Atmosféra, ve které první taneční probíhaly, byla výborná. Nevím, zda to bylo dáno tím, že všichni účastníci byli mladí a navzájem si tak lépe porozuměli, nebo jsme zkrátka měli štěstí a sešla se skupina, která byla soudržná a velmi dobře týmově pracovala. Právě dobrovolníci ocenili zejména to, že týmová práce mezi nimi fungovala i přes různorodou úroveň v tanečních schopnostech. Možná právě spolupráce a jeden cíl, který jsme všichni měli, vytvořily příjemnou atmosféru při každém společném setkání. Nejlepším důkazem, že úterní podvečery byly vždy očekávány s nadšením, je fakt, že účast tanečníků byla téměř stoprocentní po celou dobu.

Na celé akci hodnotím nejvíce to, že díky vzájemnému setkávání zrakově postižených s mladými studenty, pro něž byl tento kontakt často prvním v jejich životech, došlo k vzájemnému obohacení o velmi významnou zkušenost. Ačkoliv si většina dobrovolníků na počátku nedokázala představit, jak se lze bez zrakové kontroly naučit mnohdy složité taneční figury, v průběhu tanečních byli příjemně překvapeni. Fakt, že kontakt s těžce zrakově postiženou osobou v situaci takto přirozené a pro obě strany zajímavé, je velkým vkladem do života všech dobrovolníků, pokládám za jeden z největších přínosů právě pro tyto mladé lidi.

Osobní vztahy a přátelství, které se vzájemně navázaly, jsou přirozeným vyústěním těchto pravidelných setkávání. Otázka nakolik se kdo stal výborným, lepším či horším tanečníkem není vedle těchto argumentů tolik důležitá, ačkoliv i toto hodnotím velmi pozitivně. Myslím, že se všichni snažili a jejich snaha přinesla patřičné ovoce. Konečně tanečníci samotní se každý týden těšili na vzájemné setkání, co se naučí, a v neposlední řadě i na to, že se zasmějí a pobaví.

Naše poděkování za zapůjčení prostor pro realizaci prvního ročníku tanečních podvečerů patří panu ing. Janáčkovi z Kulturního centra Semilasso.

Společný závěrečný ples se konal 23. června 2006.

Lenka Pláteníková