Slepotou život nekončí...
Slepotou život nekončí...
Tradiční termín, tradiční tábořiště, ale spousta srandy, nových zážitků a také pohoda a několik změn - tak by se dal shrnout letošní tábor pro zrakově postižené děti ve Veverské Bitýšce. Stejně jako v minulosti mu velel Radek Pavlíček a dětem se věnovalo přes dvacet dospělých.
Letošní celotáborovou knihou se staly drsné Staré řecké báje a pověsti, ze kterých jsme denně četli a na motivy příběhů hráli etapové hry. Skoro ve všech šlo o překonávání - museli jsme přeprat či přelstít mytické obludy, bohy a několikrát i sami sebe. Naštestí i letos fungoval systém dvojích družinek - spacích a hracích, takže nejmenší měli při hrách oporu ve starších kamarádech. A jak jsme se jmenovali?
Dionýsovy stíny byly letos jedinou družinkou, kterou obohatil německy mluvící účastník tábora. Markus tady tentokrát neměl z Německa nikoho, a tak se o jeho zapojení do činnosti starali kromě vedoucích i Suky a Ráchel. Nutno podotknout, že zatímco Ráchel byla Markusovi schopná německy leccos srozumitelně vysvětlit, Sukyho anglicko-německo-české pokusy byly z Markusovy strany komentovány úšklebky. Ale aspoň jsme se všichni skvěle pobavili a zasmáli! :-)
Kromě vymýšlení názvů hracích družinek bylo důležitým úkolem také stvoření pokřiků a naučení se táborové písničky, kterou Fenzík představil na prvním táboráku:
1. V zemi, kde slunce po celé dny svítí
a hory se pnou ve své výši,
tam bohové schází se k spřádání sítí,
jak řídit tu rozlehlou říši.
Ref.: Tak pojďme vstříc zvláštnímu kraji,
kde věštírna budoucnost ví,
a zjistěme co všechno tají
svět mýtů a dobrodružství.
2. Tam Zeus se z Olympu rozhlíží čile,
s úsměvem, občas se steskem,
a když vidí zlo, tak do kraťounké chvíle
viníka sežehne bleskem.
První etapovka byla na motivy pověsti o Proméheovi. Každý musel z hlíny vymodelovat postavičku, navštívit na Olympu bohyni Heru (Zdravuška) a sehrát s ní kimovku. Potom absolvovat cestu plnou nástrah ke kvílícímu Prométheovi (Radek), jenž vězel ve spárech strašného orla (Vlaďka), a vysvobodit ho. Při té příležitosti si měl každý urvat kus Prométheových jater. Fuj! Zvládl to málokdo! :-)
Protože nám první dny tábora přálo počasí a sluníčko pálilo, četla i hrála se následující den Potopa. Pod záminkou hry jsme se prostě na louce polévali vodou a nejvíc to samozřejmě schytala silná dvojka Radek und Fenzík :-)
To jsme ani netušili, že takto potopu přivoláme! Druhý den už pršelo a byli jsme nucení ho skoro celý strávit v jídelně. Vedoucí si ale připravili vědomostní hru 1 proti 20 i s odpovídajícími zvukovými efekty a děti ji vydržely hrát celé odpoledne a ještě i po večeři. Do horkého křesla postupně usedli: Deniska, Ave, dvakrát Marek, Simonka, Ráchel, Vojta, Lukáš H. a "hromadná inteligence" ve složení Vlaďka, Katka R. a Honza H. :-) Přičemž nejdéle dokázala správně odpovídat nejmladší Simonka! Všichni hodně fandili - dupali a bouchali do stolů, nakonec musel zakročit Radek: "Nedupejte, už nám jde všem hlava kolem!" Jiřka to komentovala slovy: "Kdyby hlava! Já už jdu kolem celá!" A Dita se přidala: "Já už se rozcházím!" :-)
Když jsem zmínila Ditu a Radka, nemůžu zapomenout ještě na jednu specialitu letošního tábora. Tito dva plus Vlaďka tvořili pevné jádro, které od první třetiny tábora denně - tedy spíš nočně, protože mnohdy končili dlouho po půlnoci - namlouvali a nahrávali budíčky. Ozvěnou upravený hlas: "Vstávejte, táborníci, bohyně ta a ta vás vítá do nového dne…" nezapomenu asi nikdy a cédéčko se všemi budíčky a speciální Vlaďčinou rozcvičkou, které jsme dostali na památku, si ještě občas pouštím. (Ne, Vlaďko, promiň, necvičím! :-)
Abychom si vynahradili předchozí deštivé počasí, hráli jsme v úterý rovnou dvě etapovky. Dopoledne soutěžily družinky proti družině krále Oinomaa, složené z udatných hrdinů Fenzáose, Hegrose, Rybakose a spanilé Janileé, ve štafetách. Zvítězily a odměnou jim byl večer příchod štědré princezny Hippodamie (Verča). Odpoledne jsme hráli hru na motivy pověsti o Héraklovi. Uprostřed tábora seděl král Eurystheus (Fenzík), který zadával družinkám úkoly - přelstít Atlase (David) a přinést jablka Hesperidek, vyčistit Augiášův chlév, přemoct Hydru, od umývárek přivést tříhlavého psa Kerbera (Tomáš, Maruška, Honza H.) a zkrotit kouzelného býka Honzu R. Při této hře prohlásil král, že je "sklerotický" a Martin Hrtús tlumočil své družince, že král je "erotický". Tak jsme měli opět důvod se zasmát. :-)
Z Hérakla vycházela také noční stezka odvahy, která byla letos úplně jiná než v minulých letech. Každé dítě totiž muselo podle věku strávit deset až třicet minut samo v lese. Samozřejmě, že v lese nebyli sami, ale nikdo to netušil! : A pro vedoucí, kteří v blízkosti dětí číhali potichoučku i více než hodinu, to byla zkouška odvahy dvojnásobná! :-)
Den před Ptačkou, na kterou jsme se tentokrát všichni vydali do Brna, proběhla tradiční Restaurace. Břicha jsme si plnili dobrotami vznešených názvů jako třeba Tlapičky Nemejského lva, Minotaurovo tajemství, Elektra bez proudu, Tantalova muka s překvapením nebo Midasova oslí ouška. Pod těmito názvy se skrývala běžná jídla jako párky, špagety, šunkafleky či rýže. Ale objednali byste si Kerberovskou marinovanou mršinku nebo Sysifovy koule? Právě to byly největší dobroty - maso a loupané brambory s cibulkou a slaninou. Naopak květák a la mozeček nesl letos název Kyklopovo oko. Brr! : K jídlu vyhrávala stejně jako vloni vystrojená "romská" kapela a kdo to přehnal s Dionýsovým opojným mokem a neošidili ho číšníci, mohl své plné břicho svézt domů taxislužbou Fenzíka a Zdendy. Tu čest měla i Zdravuška Jana a podařilo se jí naštěstí vystoupit dřív, než taxík brzdil o chatku č.9! :-)
Téhož dne odpoledne se hrála i etapovka o Zlatém rouně. Vedoucí ukradli každé družince nejmenšího člena a přivázali ho u brány. Družinka ho měla najít, vysvobodit a odvézt na beranovi se zlatým rounem (tandem omotaný potahy z Jančina auta:) k lesu. Odtud už všichni pokračovali pěšky lanovým bludištěm. Nesli rouno a navíc museli na každé z odboček vylovit z nádoby obětní předmět. Na konci bludiště je obětovali před Médeou (Hanka P.) a vyvolali tak draka (Lenka G.), který měl Zlaté rouno strážit. Za odměnu každý dostal pytlík s penězi - a ty večer utratil za výše jmenované pochutiny.
Ptačka v Brně dopadla dobře. Všichni jsme se vrátili živí a zdraví, až na několik odraných kolen (Ondra a Luky T.) a pocuchaných nervů (vedoucí):-). Ani Zdravuška se nám neztratila! :-)
Závěr prvního týdne byl ve znamení Olympiády 2005. Sám velký Zeus (Radek) dětem pokynul a zahájil hry. Soutěžilo se ve všem možném, jen na požadavek Honzy H. se nedostalo. On si totiž za disciplínu chtěl vybrat "něco normálního - třeba atletický čtyřboj"!: Odpoledne pokračovaly hry souboji v něžnostech. Především vedoucí se překonávali, kdo hodí víc chomáčkem vaty. Musím vyzvednout výkon Toma - Pana Píštalky - Bukovského, který hodil 237 cm! Z dětí se nejvíc dařilo Simonce, Vojtovi, Terezce a Ondrovi. Druhý den se ještě běžel maraton. Kromě toho, že Suky vyhrál, prohnal taky důkladně svého traséra "magistra" a nakonec si posledních několik metrů trasoval sám a Radek sípal za ním :-).
Správní Řekové byli dobří nejen ve sportu, ale museli umět také mluvit. Další den proto hrály družinky drama. Všechna ztvárnění pověstí byla zajímavá, ale vedoucí nejvíce zaujali Titáni s krásnou promluvou a filozofickým podáním Míši a Lukáše H. a kytarovým doprovodem Jirky. Navečer potom každé dítě dostalo jedno téma a mělo minutu mluvit. Nejkrásněji promluvila o rodině Eva Kadlecová a o lásce Vojta Polášek. Moc hezká řeč se povedla také Simonce (vstávání), Markovi (upřímnost), Ave (tábor), Lukáši H. (fantazie), Denisce (výlet), Pavlíkovi a Sukymu (přátelství). Velkou pochvalu si zaslouží také Markétka Levíčková, která s Vlaďčinou pomocí mluvila o vstávání.
Víkend byl odpočinkový a chystací na puťák. Kromě toho, že Radek překřtil Dionýsovy stíny na Dionýsovy sudy, se nic nestalo. Proto se zmíním hlavně o Neklidech. K obvyklým Neklidům - oblíbenému vodáckému, tandemu, nahrávkám a hudebnu - letos přibylo i velmi tvořivé výtvarno pod vedením Marušky a Lenky, kde se kromě modelování z hlíny a navlékání korálků také zrodil z pletiva a novinových útržků mytický okřídlený pes. Jeden z jeho stvořitelů - Vládík, se od psa nemohl odloučit, a tak si jej rodiče předposledního července odváželi domů :-). O tábornické dovednosti se postarali šoumeni (a jinak instruktoři) Fenzík a Honza. Verča šéfovala vysílačkování, Honza R. trápil zlenivělé mozečky logickými hádankami a matematikou a naopak odpočinek nabízela Janka s hrami společenskými. Spíše vedoucí potom projevili zájem o Jiřčiny sádrové masky, ale snad nelitovaly ani děti, které si nechaly stvořit obtisk svého obličeje. Ale pozor - čím víc zlobíš, tím víc růžků! :-) Takže třeba Zdravuška neměla žádný, Sukymu se objevily tři a Marek Filo jich měl rovnou sedm! Jak by dopadli třeba Marťa Hrtús nebo David Fráňa, to raději nechtějme vědět! :-) :-) :-)
O víkendu děti také konečně porazily zlou Sfingu, která každý večer přilétala k umývárně a dávala jim záludné hádanky. A kdo byl Sfinga? Především Ráchel neoblomně tvrdila, že Jiřka, ale chyba lávky! Kdo byl Sfinga, najdete na konci tohoto textu! :-)
Před puťákem jsme zahráli ještě noční hru. Šlo se po spacích družinkách a každá měla za úkol vyslechnout rozhovor tří hlav Kerberových, potom najít převozníka Chárona, uplatit ho a dostat se přes řeku Styx do podsvětí. Cestou na ně sahaly ledové ruce obyvatel říše mrtvých (aneb zmrazená voda v gumových rukavicích, které vyrobila Jana-Zdravuška :-). Na kopci seděl vládce podsvětí Hádes s maželkou Persefonou (Pavlíčkovi) a dávali dětem úkoly. Když je skupina splnila, mohla si z podsvětí odvést svého instruktora, sejít krkolomnou cestu a jít spát.
Ráno jsme vyrazili na puťák. Pouze Dionýsovy stíny šly samy, jinak šly vždy dva oddíly společně. Všichni se vrátili unavení a uťapkaní, ale spokojení, že si opět zvládli sami uvařit, postavit bydlení, zorientovat se a prostě - přežít! :-) Dionýsovy stíny měly popis trasy namluvený na kazetě česko-německy a Zdenda s Jiřkou se opravdu vyřádili, když jej do půl čtvrté namlouvali! :-) Třeba tím, že svým svěřencům pro své i jejich obveselení přidávali různé úkoly - složit básničku o Eintopfu (pozn. - Eintopf - německé jídlo), několikrát si dát dionýsovský pokřik, utrhnout v poli rostlinu a poznat, co to je, a nebo si udělat rozcvičku :-). Dva dny jsme jako obvykle přežívali na sýrech a paštikách, děti večer vařily na liháči i polévku ze sáčku. Vedoucí Dionýsových stínů si na puťák objednali i gril a marinované steaky - nu což, za pokus to stálo! :-) Nakonec jsme se ale olizovali i nad ohřátou masovou konzervou se sýrem. :-)
Poslední velkou událostí před koncem tábora byl příjezd mobilního lanového centra. Ve čtvrtek jsme si mohli vyzkoušet různé překážky - stěnu, "tramvaj", vystupování po bedýnkách a lanovku nad řekou. Navlékli nás do sedáků a helem, na každé překážce jsme byli jištění lanem. Nejnáročnější byla "tramvaj" - lano natažené mezi dvěma stromy, po kterém měl člověk přejít jen s přidržováním se za zeshora visící provazy. Trumfovali jsme se na bedýnkách, kde maxima dosáhla vedoucí Martina, hned za ní byli Tom a Honza R. Z dětí se až k vrcholu dobalancoval Suky, Luky T. a Evička K. Nejvíc srandy jsme si ale užili na lanovce nad řekou. David, který nás měl hlídat, s lanem mával tak, že někteří z nás se i umyli! : Ten den jsme ani nestihli etapovku Daidala a Ikara, protože odpoledne bylo horko a šli jsme se koupat.
Jak se blížil odjezd, začali jsme smutnit a snažili jsme se posledních chvil pořádně užít. Hlavně u závěrečné etapovky, která se jmenovala Trójská válka. Pětice bohyní vychvalovala své kontinenty, každá družinka si měla jednu z bohyní vybrat a ta potom poslala děti za svým hrdinou. Když ho našly, měly ho přesvědčit, aby šel v jejich řadách bojovat k Tróji. Potom všechny čekala plavba na kánoích do Tróje a boj. Bojovalo se na louce - vodou i papírovými koulemi. Jako první prorazil bránu Tróje Markus. Někteří obránci bojovali tak usilovně, že si z bitvy odnesli i šrámy - třeba Vlaďka slušivý monokl :-).
Večer jsme naposledy zapálili oheň, naposledy zazpívali večerku a naposledy na dlouhou dobu si řekli: "Dobrou noc vám, které rád mám!" Na ranním nástupu už jsme někteří jen s velkým vypětím zadržovali slzy. Ještě že existují esemesky a internet! :-)
Co napsat na závěr? Snad jen parafrázi Radkových slov: "Děkuji vám za všechny dny!" A těším se na příští rok! (A ještě dlužím jedno jméno, že? Sfinga byla - Hanka Holubářová! :-) A úplně nakonec se potěšte slovy Jiřího Žáčka, který složil básničku o Daidalovi a Ikarovi :-)
Jiřka Falková
Jiří Žáček
Jarmareční píseň na počest prvních vzduchoplavců
Daidalos byl všeumělec
v starověké Krétě,
vynalézal ve dne v noci,
bádal v zimě v létě.
Jednou přišel se žádostí
k Mínóovi králi:
Trochu se mi tady stýská
po domově v dáli.
Dej mi menší dovolenou
na návštěvu vlasti!
Po králově odpovědi
zjistil, že je v pasti.
Mínós král mu řekl: Tůdle!
Utrpěl bych ztrátu!
Mělo by to zhoubný dopad
na obranu státu!
Kam s tím ale na Daidala!
Byl to chlapík s mozkem:
zkonstruoval dvoje křídla,
slepil peří voskem.
Pravil synu Ikarovi:
Perutě nám stačí!
Přeletíme širé moře
jako havěť ptačí!
Perutě si připravili
na vysoké skále,
udělali dlouhé nosy
na Mínóa krále.
Vyletěli, zajásali:
Vzhůru k rodné mezi!
Sláva! Nazdar! Křídla předčí
všecky vynálezy!
Zajásali, vydali se
na dalekou túru.
Ikaros však nedbal rady,
letěl přímo vzhůru.
Třeba se chtěl trochu ohřát,
možná trpěl mrazem -
slunce křídla roztavilo,
žuchnul rovnou na zem.
Kdyby aspoň žuchnul na zem,
on však skončil v moři.
Utopil se jako kotě
k Daidalovu hoři.*
A tím končí tragédie
z hlubin dávnověku.
Pokloňme se Daidalovi,
odvážnému Řeku!
* Nebojte se, neutonul,
vesele si žije -
ale to by potom byla
houby tragédie.
Zpět na letní rehabilitační tábor pro nevidomé děti v roce 2005
Nabízíme praxi studentům sociálních, speciálně pedagogických či výtvarných oborů (VŠ, VOŠ).
Děkujeme za podporu.
Veškeré připomínky zasílejte na adresu webmaster@tyflocentrumbrno.cz
K jakémukoliv užití textů a obrázků, uveřejněných na tomto serveru, je třeba
souhlas provozovatele.
Prohlášení o přístupnosti © TyfloCentrum Brno, o.p.s. 2002-20
Hostováno na WEDOS.CZ
