---

Kroniky ze dnů 27. a 28.7.2004

1. kronika - Andrea Klozová

Úterý 27. 7. 2004

Ráno nás vzbudila opět sova, následovala snídaně, nástup (na kterém byla soví pošta), balení na puťák.

Z tábora jsme vyrazily asi v deset hodin. Naše trasa začínala tam, kde byl start maratonu, tedy kousek za záchodky. Po nějakém čase jsme došly na takovou hroznou cestu, která byla nad řekou a vedla k Šárce. Ta cesta byla velmi neschůdná, samý šutr a kořen. Také cestou jsme měly hledat různě zprávy, např. jsme měly přejít lávku, na jejímž konci byla zpráva, kudy dál, nebo na hladině řeky jsme lovily balónek, v němž byla zpráva, já s Katkou jsme šly pro něj a lesní skřítkové nás naváděli pomocí kamínků, které nám k tomu balónku házeli, nakonec ten balónek Katka našla (protože byl zelený a viděla ho), pak jsme ho praskly, ale bohužel nám spadla ta zpráva do bahna, takže byla celá mokrá.

Tak pak jsme šly dál. Po cestě jsme měly různé nástrahy - třeba potok. Také jsme několikrát zabloudily, a potkaly zlé lesní skřítky, kteří se nám smáli a říkali nám že, jsme trubky a nenajdeme cestu dál. Během odpoledne jsme si měly najít svou svačinu, která visela v krmelci.

Pak jsme šly dál. Různě nás naváděl zvoneček, až jsme našly na větvi zprávu, že brzy budeme na hřišti, kde budeme stanovat (nocovat). Když jsme narazily na hřiště, tak byly asi čtyři hodiny odpoledne, takže hrozně brzo. Tak nám vedoucí navrhly, že bychom si mohly zajít do Lažánek a něco si tam dát.

Když jsme se vrátily, tak jsme začaly stavět stany. Když jsme je měly už postavené, tak tam přišel nějaký pán s tím, že bychom tam stanovat neměly. Nakonec se nám ho nějak podařilo přemluvit, ale nesměly jsme vařit. Také nás opustila Maruška a místo ní máme za vedoucí Janu. Asi v deset hodin jsme usnuly a spalo se nám hrozně tvrdě.

Středa 28. 7. 2004

Ráno jsme vstávaly v osm. Nasnídaly jsme se, sbalily spacáky a stan. A společně s vedoucími si udělaly pozdrav slunci.

Asi o půl desáté jsme vyrazily. Prošly jsme Lažánky a Holasice, trochu jsme také bloudily, ale jinak jsme jako družinka se pořád držely u sebe. Nakonec jsme se dostaly na cestu vedoucí k táboru. Část družinkY šla do Bitýšky a druhá ke splavu.

Do tábora jsme dorazily asi ve čtvrt na dvě, byly jsme vůbec první družinka, která se vrátila z puťáku, v táboře jsme si uvařily. Oběd, vlastně včerejší večeři, jenže na tom hřišti nám zakázali vařit.

Pak postupně do tábora dorazily i ostatní družinky a byla večeře, po ní zpívání a nástup. Školní trest byl přesunut na čtvrtek, protože některá děcka toho už měly po puťáku dost a byly unavené.

Napsala Andrea Klozová.

2. kronika - Kamil Fajmon

Úterý 27. 7. 2004

Ráno při nástupu nám řekli, že je puťák. Naše družinka dostala popis cesty nahraný na diktafonu. Martin nás odvezl k hradu Veveří a dál jsme šli sami. Šli jsme chvílemi lesem a po tom jsme vystoupili na silnici, kde byla autobusová zastávka. Tam jsme si dali svačinu a pak jsme šli dál. Byl to docela dlouhý úsek. Už jsme si mysleli, že jdeme špatně, ale pak jsme narazili na předem připravený provázek. Následoval asi kilometr dlouhý kopec, kde jsme si málem zakopli. Tam byl zase provázek.

Šli jsme dál. Museli jsme jít a narazit na strom přepadlý přes cestu. Když jsme tam šli, málem jsme spadli do bahna. Přelezli jsme ten strom. Následoval strašlivý úsek, protože tam byl potok. Před potokem byl sráz dolů a po potoku byl sráz nahoru. Dobří lidé nám pomohli to přejít. Na lavičce jsme si dali svačinu a potom jsme šli jen kousek. Postavili jsme stan a vařili jsme polévku. Začalo foukat takže jsme šli do stanu.

Středa 28. 7. 2004

Ráno jsme se nasnídali, sbalili jsme stan a pak k nám přišli vedoucí a šli jsme na autobus. Dojeli jsme do Bitýšky a pak jsme šli do restaurace. Dal jsem si hranolky s kečupem. Došli jsme do tábora, ohřáli jsme si párky a pak bylo volno. Po tom byla večeře a po ní zpívání. Po zpívání nástup a večerka, spánek.

Za naši družinku napsal Kamil Fajmon.

3. kronika - Denisa Vlasáková

Úterý 27. 7. 2004

Ráno nás v půl osmé vzbudila sova. Pak jsme se oblékly. Potom byla hygiena. Po hygieně bgyla snídaně a po snídani nástup ,kde nám oznámili, že bude odjezd na puťák. Pak některé družinky co ještě neměli nachystané věci, si šli sbalit.

Pak nás odvezl Martin do Hradčan. Pak jsme tam ještě chvilku čekali, a pak nás zavedli na start. Potom nám dali popis. Naše družinka ho měla na papíře. Potom jsme šli. Po trochu delší době jsme se naobědvali. Pak jsme šli dál. Po delší době jsme se nasvačili a pak jsme šli po asfaltové cestě a když skončila asfaltová cesta, tak jsme přišli na místo, kde jsme měli tábořit.

Pak jsme si začali stavět stan, což se mi moc nelíbilo, protože se nám ty tyčky nepovedly dát do kříže, stavěli jsme to asi hodinu. Pak jsme vytáhli liháče a začali vařit polévku. Po jídle jsme šli spát, ale Ráchel se nemohla vejít do stanu, ale pak přišli vedoucí a pomohli nám se naskládat do stanu.

Středa 28. 7. 2004

Ráno jsme se probudili a šli jsme si balit karimatky a spacáky. Pak jsme si udělali snídani a šli jsme zbořit stan. Když jsme zbořili stan, tak jsme šli do tábora.

Po cestě jsme se nasvačili a šli jsme dál, až nás někdo chytil - byli to vedoucí. Pak jsme šli i s vedoucíma dál. Dorazili jsme do restaurace a dali jsme si kofolu a polívku. Potom jsme šli do tábora a zpívali jsme si.

Pak jsme došli do tábora a byla večeře, po večeři čtení, po čtení bylo zpívání u skladu. Pak byl nástup, večerka, spaní.

Napsala Denisa Vlasáková.

Zpět na letní rehabilitační tábory pro nevidomé děti v roce 2004