První ročník zážitkového pobytu MEZISVĚTY se uskutečnil ve dnech 23. až 29. srpna ve Středisku ekologické výchovy Rychta Krásensko. Akce se zúčastnilo celkem 26 účastníků, 13 mladých lidí s těžkým postižením zraku a 13 vidících vrstevníků ve věku 18 až 30 let.
Cílem pobytu bylo propojit svět těžce zrakově postižených a vidících prostřednictvím připraveného zážitkového programu. Během jednoho týdne se pak mohli účastníci stát třeba pasažéry zaoceánského parníku, medvídkem Pú, který jde přát Íjáčkovi k narozeninám, tanečníky salsy, novomanželi nebo třeba zajatci kanibalského kmene.
Organizátoři se vždy snažili, aby účastníkům vytvořili rovnocenné podmínky> a tak oba světy – vidících i nevidomých – mohly navázat vyvážené partnerství. Toto snažení vyvrcholilo akcí v blízkém lese, na níž byli všichni vidící zaklapkovaní a měli poslepu plnit různé úkoly (hra Íjáčkovy narozeniny). Účastníci si tak vyměnili role a nevidomí dělali průvodce, popisovali vidícím cestu. „Asi jsem to přeháněl, ale vidící to s tou péčí taky někdy přehání, tak aspoň vidí, jaké to je“ smál se po skončení výtečně hodnocené akce jeden z nevidomých.
Program byl nabitý, fyzicky náročné akce byly střídány aktivitami intelektuálními, své pevné místo v programu měly tvůrčí dílny – výtvarné, divadelní, lekce dramatické výchovy, tanec a taneční terapie.
Nejen zážitkový program však měl podpořit vzájemnou komunikaci a spolupráci mezi účastníky.
Určitou jistotu v programu představovaly každodenní rituály - např. se snídalo pokaždé jinak (jednou v pyžamu, jindy poslepu nebo se svázanýma rukama), dojmy z předchozího dne si každý uzavíral do své zkumavky přisypáním koření, které svou vůní, u vidících i barvou, nejlépe vystihovalo dané rozpoložení, na konci akce si každý svůj „barometr“ ve zkumavce mohl odvézt domů. Několikrát denně se budovou krásenské rychty rozezněla “svolávačka” - píseň, která oznamovala účastníkům, že se mají sejít k dalšímu programu.
Obálková pošta umožňovala celý týden předávání osobních vzkazů mezi vidícími i nevidomými – takže ke konci pobytu se valná většina vidících účastníků mohla pochlubit přirozeně nabytou schopností psaní v Braillově písmu na pichťáku či tabulce. A všichni na to byli patřičně hrdí.
Svět vidících i nevidomých se prolnul, spokojené pozitivní reakce z obou stran jsou tou největší odměnou pro organizátory. „Prostě ráj mezi světy! Člověk se cítil, jakože tu pomoc, kterou od ostatních celý život přijímá, teď může aspoň trochu vrátit zpět.“
Chci vám říct, že to byla opravdu úžasná akce. Poznala jsem tam hodně nových zajímavých lidí. Každý jsme určitým způsobem překonal nějakou tu svou hranici...hodně se mi líbil Poseidon (zejména ta druhá část..... bylo to fakt hrozně zajímavý, často vést ty vidící a taky taková ta nejistota, co přijde a jestli někdo odpadne ...). Taky díky za Íáčkovy narozeniny. Měla jsem super skupinku, a moc jsem si to užila. Překvapili mě hodně příjemně Romča s Luckou, jak zvládali chodit po lese zaklapkovaní a ani si nestěžovali.
Obdivuju vedoucí v tom, že dokázali vymyslet hry tak, aby byly zábavné jak pro nevidomé, tak pro koukavé a dokázaly je obohatit. Věřím, že sestavování programu nebylo jednoduché. Pokud už nebudu moc stará, pojedu příští rok znova...
Skvělá seznamka, zajímavé snídaně, superní program, skvělí lidé, překonávání vlastních hranic, naučení se Brailla (mimochcodem už nepotřebuji ani tu abecedu, to jsem šikula co? :D ) a nahlédnutí do světa nevidomých...to vše mi tento pobyt nabídl a já to s díky přijala a užila si to do poslední kapky. (...) Největším zážitkem pro mě byla hra Ijáčkovy narozeniny, kdy jsem šla zaklapkovaná po provázku lesem. To bylo jedno z překonání vlastních hranic. Bylo to hodně zajímavé a dalo mi to možná víc, než si kdo dokáže představit. Hlavně mě u konci této hry pobavil Zdenda (který naši skupinu vedl, jakožto v ten moment jeden z těch, co viděli víc, jak my zaklapkovaní), když prohlásil "Týjo to je sranda, vy vlastně taky nic nevidíte." a byl tím upřímně pobavený.
No Ijáček byla jedna z her, kterou bych vážně nečekal. Ale o to víc se mi líbila, zase moc pěkná týmová hra. Bavilo mě to a člověk se cítil tak nějak... že tu pomoc, kterou od ostatních celý život přijímá teď může vrátit zpět. To si uvědomuju až po delším čase, ale moc za tuto hru chci poděkovat.
Pobyt na Krásensku mi přinesl spousty nových zkušeností, milých setkání a mnoho úžasných chvil. Děkuji za skvělý týden, bylo mi s vámi opravdu nádherně. Odpočinula jsem si, zasmála se od srdce tolikrát, jako už dlouho ne. (…)Týden je pro mě docela málo, ale i tak jsem se cítila uvolněněji než v jakékoliv jiné společnosti. Upřímně, asi jsem veselejší a pozitivnější lidi, než jste vy, zatím nepoznala :-) Taky bych chtěla poděkovat za arte, protože jsem docela tvořivá, takže jsem tímto programem byla nadšená:)
Když jsem se přihlásil před několika měsíci na tento pobyt, říkal jsem si, co vlastně od toho pobytu mohu čekat, jelikož na tomto táboře jsem byl poprvé. Musím říct, že mě to nezklamalo a podle mě to byl jeden z nejlepších táborů, co jsem zažil (...) jestli bude takový tábor i příští rok tak určitě pojedu zase. Škoda, že ten tábor nebyl 14 dnů, ale třeba příští rok bude...
Íjáček mě naprosto dostal. Nejdřív jsem byla vyplašená a nechtělo se mi v klapkách chodit po lese. Ale moc mi pomohli Tom s Jirkou, kteří se o nás vyplašené zaslepené holky neuvěřitelně starali, vzali si nás mezi sebe a varovali před sebemenší překážkou. Díky nim jsem se přestala bát a postupně si začala i s klapkama věřit :)
No a ne moc překvapivě jsem si nakonec nechala Poseidon. Chvály už na něj bylo řečeno dost a dost. Nechce se mi o tom moc rozepisovat, tak snad jen... nic podobného jsem nikdy nezažila. Doteď když se tuhle hru a hlavně pocity snažím někomu vylíčit, tak se mi lesknou oči a láme hlas, stejně jako při hodnocení přímo po hře. A nikdo nedokáže pochopit, jak jsem se mohla takhle nadchnout při lezení potokem po břiše. Ale to se prostě pochopit nedá. Tenhle zážitek si v sobě budu hýčkat...
Na pobyt Mezisvěty jsem se těšila celé prázdniny. Nedovedla jsem si představit, jak ve svých letech pojedu na tábor :oD. Program byl perfektně poskládaný, klidné činnosti se střídaly s těmi víc akčními. Asi nejvíce vzpomínám na Ijáčkovy narozeniny. Celou hru jsem se výborně bavila hlášky typu ,,Pozor jáma” ,,Jo,dík, vidím” ŽUCH! nebo ,,Pozor větev!” KŘACH ,,Už tam není!”! Bylo zajímavé vidět jinak. Další nezapomenutelnou hrou byl výlet na safari. Některé úkoly typu napsat v braillu větu ,,Na Krásensku je krásně” se mě zdály nesplnitelné. Dost dlouho jsem s touto větou a psaním na tabulce válčila, ale...podařilo se!
Zpět na MEZISVĚTY
Nabízíme praxi studentům sociálních, speciálně pedagogických či výtvarných oborů (VŠ, VOŠ).
Děkujeme za podporu.
Veškeré připomínky zasílejte na adresu webmaster@tyflocentrumbrno.cz
K jakémukoliv užití textů a obrázků, uveřejněných na tomto serveru, je třeba
souhlas provozovatele.
Prohlášení o přístupnosti © TyfloCentrum Brno, o.p.s. 2002-20
Hostováno na WEDOS.CZ