Slepotou život nekončí...
Slepotou život nekončí...
Již druhý ročník letního zážitkového pobytu MEZISVĚTY 2011 se uskutečnil ve dnech 20. až 28. srpna 2011 na základně Strážná u Lelekovic. Letošního ročníku se zúčastnilo celkem 18 zájemců, 9 mladých lidí se zrakovým postižením a 9 mladých vidících vrstevníků ve věku 18 až 26 let.
Cílem pobytu bylo propojit svět těžce zrakově postižených a vidících prostřednictvím připraveného zážitkového programu. Během devíti dnů mohli účastníci prožít nevšední zážitky při záchraně princezny Solničky, stát se robotem či zdolávat nejvyšší vrcholy světa. Posouvali své možnosti v dramatických, literárních, tanečních či výtvarných aktivitách, společně překonávali své fyzické i psychické možnosti v pohybově náročných aktivitách, společně s externími lektory poznávali rytmy afrických bubnů, polemizovali nad myšlenkami prokletých básníků či se zavlnili v rytmech latinskoamerických tanců. Vše vyrovnávali a doplňovali psychosociální a terapeutické aktivity.
Program byl propracován tak, aby se vyvážily jak psychicky, tak fyzicky náročné hry. Tempo i náročnost byly přizpůsobovány aktuálnímu rozpoložení účastníků. Podmínky pro absolvování programu byly pro obě skupiny zajištěny tak, aby se zde účastníci stali partnery a měli rovnocenné podmínky. Snaha postavit nevidomé účastníky do rovnocenných pozic spolu s vidícími byla zastoupena jak popisky, instrukcemi k hrám a navigací v Braillu, tak vodícími liniemi v podobě provázků, lan a zvukových signalizací. Nevidomí se tak mohli pohybovat samostatně a získávat informace nezávisle na zprostředkování vidících účastníků. V mnoha situacích byli vidící účastníci zaklapkováni a byli tak odkázáni na pomoc nevidomých. Obě skupiny se vzájemně doplňovaly a podporovaly. Tyto podmínky přispívaly zejména k upevňování sebevědomí a pozitivně ovlivňovaly sebehodnocení nevidomých účastníků.
Dalším cílem bylo vytvořit přirozeně komunikující a spolupracující kolektiv mladých lidí, kteří společně chtějí vytvářet nové hodnoty, hledat společné zájmy a překonávat předsudky, které o světě zrakově postižených ve společnosti převládají.
Svou nezastupitelnou roli v programu měly každodenní aktivity, které podněcovaly ke komunikaci mezi oběma skupinami. Jednalo se o již známé obálky se vzkazy, které si obě skupiny vyměňovaly v Braillově bodovém písmu. Mnozí nevidomí zde měli výhodu, protože dovednost čtení a psaní Braillova bodového písma ovládají od útlého věku, kdežto vidící účastníci k psaní vzkazu přistupovali jako k nové dovednosti, kterou pro sdělení a napsání vzkazu, musí zvládnout. Byla to určitě výzva, která opět přiblížila oba světy účastníků. Nejen pro organizátory posloužil tzv. Pocitovníček, který díky pozici kolíčků prozrazoval, kdo se jak v danou denní dobu, po stránce fyzické i psychické, cítí. Na základě toho mohli organizátoři upravit program či účastníci navzájem znali své rozpoložení. Každý den se chytaly lelky a ty byly zapsány na Lelkovadlo. Pro lepší orientaci v programu a chod celé základny sloužil Ranní servis.
Dva zdánlivě odlišné světy se během těchto dnů přiblížily, protnuly a obohatily. Vytvořili jsme společně neopakovatelné zážitky a vzpomínky.
Největší odměnou jsou pro organizátory ohlasy a spokojená slova účastníků:
Akce byla báječná, vynikající, nádherná, a organizační tým zpozorní, jak to celé šlapalo a bylo zorganizované naprosto precizně, to na mě vážně hodně hluboce zapůsobilo, smekám! :-). (…) Děkuju celkově všem, hrozně se mi to líbilo, asi mi to přišlo jak líp zorganizovaný, tak našlapaný a jako zajímavý, pestrý, různorodý víc než loni.
Fakt zase jedna z těch hodně povedených akcí, který jsem teďka v posledních měsících prožil
Zkrátka bych tudletu akci hodnotila hodně pozitivně, bylo to fajn.
Líbilo se mi tady třeba ty zprávy, jak se psaly každý den, co jsme dělali, byl to jakoby deník, kdy se zaznamenal celý den.
Tak já jsem byl aj loni, můžu už jakože srovnávat a musím jasně říct, že tento rok ta akce byla opravdu luxusnější jak loni, takže hodnotím známkou jedna, (...) bylo to fakt skvělý a dlouho na to budu vzpomínat ještě.
Líbilo se mi, že bylo vidět, že to má spád, že prostě nikde se nestálo, nikde se na nic nečekalo, s výjimkou nás, že jo? Prostě nebylo vidět, že by se prostě někde vyskytl problém, něco stálo a tak. (…) A taky co nejvíc oceňuji, že ta akce měla vrchol, jak fyzicky, tak psychický vrchol, zakončení nějaké, že to prostě směřovalo k určitému bodu mi přijde všechno a tam to vyvrcholilo, tam se to rozuzlilo všechno.
Mám z této akce moc velkou radost, protože se to tak nějak povedlo po všech stránkách, (…) Co se týče programu, tak něco bylo hodně dobrý, něco trochu míň, ale tak, to zase záleží na každým, jak to koho baví. Co se týče organizátorů, tak taky super. (…) Jsem tady vlastně už počtvrté na tomto táboře, ale přesto to bylo nový, měl jsem pocit, že furt je něco novýho. (…) Chtěl bych poděkovat za všechno, byl tady velice milý kolektiv, možná aj nejlepší za ty čtyři ročníky, co jsem tady byl.
Tak organizátorům tak těm asi za jedna s hvězdičkou, a nám taky jako kolektivu, taky bysme si zasloužřili nějakou známku za soudržnost kolektivu koukaví a nekoukaví. K tomu programu, byl zajímavý, bylo to pořád něco nového. (…) Moc se mi to líbilo, ale moc se mi pak nelíbilo, jak se ten CML zbláznil.
Tak já bych dal určitě za jedna, když tam ta jednička je, tak proč ji nedat. Mně se tady moc líbilo, určitě jsem nezažil lepší zážitkáč než byl tenhleten (…) Opravdu se mi líbilo, že jsme vydrželi všichni až do konce dohromady, což jsem na jiných zážitkáčích zatím nezažil. Jsem rád, že jsem poznal lidi, který jsem neznal, jsem rád, že jsem tady viděl ty, které znám.“ Bylo to fakt super. Akorát bych třeba dal víc psychoher, toho sportu bylo strašně moc, to mě strašně bavilo, teda až do jisté doby… Co mě překvapilo, já moc nemusím arte a takový věci, symbolicky jsme s želvou tak nějak podobně, jsem opravdu nadšenej, já jsem si to užil, kdybych měl vypíchnout nejzáživnější věci, tak to bylo Casíno a včerejší bubnování.
Míša: „Ty bečíš?“
Jirka: „Ne, já se směju!“
Doteď než jsem sem přijela, tak jsem byla taková suchá, dospělák, prostě jsem nějak nechápala, jako nato že studuju ten pajdák, tak jsem se snažila přiblížit těm děckám a nešlo mi to a teďka jsem tady blbla a hrála hry jak pro malé děti (…) díky tady tomu kolektivu a jinde bych ze sebe takového vola nedělala a tady mě to bavilo, takže fakt supr.
Za sebe bych taky čekala víc těch akčnějších her, ale slyším tady, že zase někomu jich připadalo zase moc, takže se nedá zavděčit všem. Jak tady někdo říkal, že ho dřív nebavily takový ty klidnější věci, jakože arte a něco vyrábění, umělecký a tak, ale tady to bylo tak pěkně udělaný, že jsem si nepřipadala divně a dokázala jsem se do toho zapojit a bavilo mě to. Děkuji za hezkej týden.
Tak já bych dala jednička, Já su z toho tábora hodně nadšená, nečekala jsem tolik zážitků, třeba jako solnička, i ten včerejšek, fakt jsem jela do plných, sotva jsem mohla dýchat, ale prostě jsem chtěla jít s tím davem a fakt pomoct, byla jsem taky nadšená z bubnování, z toho jamu. (…) Strava vynikající, jste borci, děkuji moc, příjemná tečka po prázdninách.
Tak jak se někteří báli, že bude starý a nový kolektiv, tak si myslím, že jsme byli noví všichni. Našla jsem si tady super lidi.
Hlavně mi to dalo kus lidství, za to jsem nejvíc ráda, poznala jsem kolektiv, cítila jsem, že jsme napojení na stejnou vlnu, že jsme tady za jeden cíl a nějaké ty hodnoty máme společné všichni, jinak bysme tady asi ani nemohli být, takže já jsem nejvíc nadšená tady z těch lidí.
Doufám, že pojedu příští rok znova.
Zpět na MEZISVĚTY
Nabízíme praxi studentům sociálních, speciálně pedagogických či výtvarných oborů (VŠ, VOŠ).
Děkujeme za podporu.
Veškeré připomínky zasílejte na adresu webmaster@tyflocentrumbrno.cz
K jakémukoliv užití textů a obrázků, uveřejněných na tomto serveru, je třeba
souhlas provozovatele.
Prohlášení o přístupnosti © TyfloCentrum Brno, o.p.s. 2002-20
Hostováno na WEDOS.CZ
